Díl první

10. dubna 2013 v 21:13 | Kakao-chan |  Bez názvu

Tahle povídka nemá ještě název, ale je psaná s kamarádkou ~ Palačinkou! :33
Žánr: Yaoi - Škola (Něco bude přídáno později :D)
Ano není kompletní! :DD
Já píšu růžově, Minako modře! :3 Tahle povídka se bude psát častěji! :3

"Je ráno a já sedím ve škole. Vlastně,kde jinde bych byl...Kdyby jsme měli alespoň, nějakýho mladýho učitele, ale né my musíme mít nějakýho přerostlýho dědka." pomyslel jsem si a najednou bouchly dveře, což mě probudilo ze spaní. V duchu jsem si začal nadávat a upřel jsem pohled na ony dveře. "Někdo se tu zase činil..." ušklíbl jsem se směrem ke dveřím a opět jsem položil hlavu na lavici.

Hodina už dávno začala a já se procházel chodbou. Narazil jsem na svého třídního učitele, pana Crause. Je to takovej starej páprda. Šel jsem s ním do třídy a on bouchl dveřmi.. pochopil jsem, že je naštvaný. Sedl jsem si na své místo a on mi začal nadávat. "Zase Nawaki !˝

Uslyšel jsem pro mě a ostatní známý hlas a to mě donutilo opět zpozornět,avšak jsem to po chvíli přestal řešit a vytáhl si MP4 a začal poslouchat své oblíbené písničky.Jo jenže to by nebyla naše třída, kdyby se tu nenašla nějaká "vlezprdelka",tyhle holky mě štvou. Jakmile jsem uviděl jednu z toho co jsem zmínil, hodil jsem po ní vražednej pohled a ona ruku opět dala zpět dolů. To bych jí radil, mršce. Párkrát jsem zakýval hlavou do rytmu a sledoval našeho "SUPER" učitele.

Učitel na mě stále koukal a nadával mi, já ho neposlouchal.. koukal jsem do stropu a přikyvoval. Když vyslovil svoje poslední slovo, sedl si na svojí židli, ale pak si zase stoupl a začal křiklavě psát na tabuli. Ha, blbec. Porohlížel jsem se po třídě, potom jsem vytáhl notes a začal si do něj kreslit. Je mi jedno, jestli mi začne zase nadávat, aby se nezbláznil, magor. Než otevřel svojí chlupatou držku, papírová kulička ho střelila do hlavy. "Kdo to byl?!˝ zařval. Ušklíbl jsem se. "Já.˝
"Kdo já?!˝ opět zařval, postavil jsem se a odhodil jsem svou černou ofinu z oka na stranu.

Musel jsem se z toho pousmát,nepřestával jsem učitele s Nawakim sledovat. Pořád jsem kýval dle písničky hlavou do rytmu a v duchu se smál nad drzostí Nawakiho. Nevím proč,ale tohle mi k němu sedí nejvíc a líbí se mi to na něm,počkat co to tu melu. Nelíbí se mi... Hádal jsem se sám se sebou a u toho používal své výrazy,takže na mě koukali všichni jako na magora.Když jsem si to uvědomil rychle jsem vykřikl. ,,Co čumíte,paka!"

"Nawaki, sakra!˝ Opět mi začal nadávat.. podíval se na nějakýho chlapce, co dělal podivný výrazy. Ostatní na něj taky koukali, v tom vykřikl.. Já jsem se musel začit smát. V tom se zase všichni obrátili na mě. "Promiňte..˝ utíral jsem si slzy od smíchu. Učitel nás oba vyhodil za dveře, já jsem se ještě trošičku smál, ale už jsem byl celkem v klidu. Pozoroval jsem toho kluka a ušklíbl jsem se.

,,Jdi do prdele,hajzle!!" nadával jsem tam za dveřma na učitele,samozřejmě tak aby to neslyšel. Všiml jsem si Nawakiho a uchechtnul jsem se,dál jsem ze sebe nevydal ani slovo a šel si sednou na lavičku, opřel jsem se a dál poslouchal písničky.Pořád jsem tam nadával na učitele,šlo to slyšet, ale ne zase tak moc.Jako obvykle jsme kýval hlavou ze strany na stranu do rytmu písničky, která mi hrála,vypadalo to komicky,ještě k tomu když jsem tam u toho dělal svoje "super" ksichtíky. Slyšel jsem jen smích,který vycházel z oné "suprové" třídy a musel jsem se naštvaně zatvářit,ono to totiž jinak nešlo.

Sedl jsem si k neznámé osobě a koukal na něj, dále jsem koukal do stropu..
"Sladké.˝ Špitl jsem pro sebe a otevřel okno, které bylo vedle mě. Koukal jsem ven a dýchal čerstvý vzduch, který mi dělal dobře, ve třídě je totiž vždycky příliš převoněno. "Chci domů.." popřál jsem si v hlavě. Pak jsem se oddálil od okna a silně jsem kopl do dvěří, zasmál jsem se a v klidu jsem kráčel k klučičím záchodům.

Sledoval jsem Nawakiho a lekl se jeho reakce až jsem z toho nadskočil z lavičky, takže jsem se bouchl hlavou o nejnižší poličku c otam byla. Chytl jsem se za hlavu a začal tam poskakovat jako opice, teda podle mě to opici napodobovalo.Potom jsem zakopl o stůl na pingpong a sletěl,takže to udělalo celkem velký rámus. Ležel jsem tam jako někdo přejetý na silnici a sám sobě jsem se smál. ,,No jo,větší magor snad neexistuje." nadával jsem si sobě,nahlas a párkrát se i uchechtl,své demenci.

Otočil jsem se a zavolal na toho nešiku, než učitel příjde.. "Jdeš nebo chceš mít průser?˝ Opět jsem odhodil černou ofinu z oka. Oči mám azurově modré.. "Je fakt zajímavej a.....nešikovnej" ušklíbl jsem se pro sebe.

Rychlostí blesku jsem se zvedl a šel za Nawakim.V jednu menší chvíly jsem koukl do jeho očí, rychle jsem zakroutil hlavou a přestal myslet na blbosti.Prober se!! Nadával jsem si,proč sleduju jeho oči? A proč ho vůbec poslouchám? Sám nevím,každopádně bych měl přestat,ale nejde to.Ani jsem nemluvil, moje sluchátka od MP4 se mi omotali kolem krčku,takže působily jako by to byl řetízek.Rychle jsem si je odmotal a i s MP4 schoval do kapsy.Jak jsem běžel,trošku mi napadali mé rudé vlasy do očí, vlastně jsem je měl rozcucháne skoro pořád,takže jsem si s něma nedělal starost a opřel se o stěnu.

Koukal jsem na něj, stále.. slyšel jsem jak učitel vyšel ven a začal nadávat, ať si nadává, dědek prašivej. Pak už zazvonilo a já hned vyrazil k vstupním dveřím a šel se ven projít, je mi to fuk, či ten malej, neznámej půjde zamnou či ne.

Pořád jsem se opíral o stěnu a čuměl do blba,můj výraz jsem sám ani nechtěl vidět,každopádně jsem odešel zpět do třídy pro věci (batoh a ostatní "pro mě" nezajímavé věci.),když jsem odcházel učitel na mě zařval,tak že bych mu nejradši dal pěstí. ,,Kam se chystáš,mladý muži?" zvýšil hlas a působil naštvaně,totálně mě jeho oslovení štvali,proto jsem šel dál a pořádně práskl dveřmi v momentě kdy šel zamnou,takže skoro dostal ránu do nosu,škoda...Ušklíbl jsem se smutně. Ach ano proti němu jsem škodolibej.
Procházel jsem se okolo školy a uviděl lesbickej pár. "What the hell?" usmál jsem se.. "Úúú, roštěnky..˝ zavolal jsem na ty dvě a ony utekly, pak jsem si lehl na lavku a koukal do stromu... Přemýšlel jsem.. "Hm, lesby na každém rohu, už chápu proč se mi žádná nelíbí." vytáhl jsem z kapsy mobil a koukal na smsky, když se mi zobrazila obrazovka - šokovalo mě to.. "odkud se mi vzalo 78 SMSek?" Ach, nechtělo se mi to číst, tak jsem si jenom vrazil sluchátka do uší a ruku jsem si položil na čelo a koukal dál do stromu.
Já potom jen pádil ze schovů a ulalá...Jsem na zemi...Takže jsem si dal pár kotrmelců ze schovů,bolelo to... Tak nějak mě začali bolet záda,když jsem se zvedl. Slyšel jsem učitelovi kroky, vlastně mety, jak pádí zamnou, takže jsem ještě přidal a utíkal z oné "úžasné" budovy.Tak nějak jsem proběhl okolo školy a potom álou domů, tedy rodiče o mě nevěděli.Vylezl jsem po stromu co máme na zahradě do svého pokoje,batoh hodil do skříně, tak aby nešel vidět,dělával jsem to pořád,když jsem utíkal ze školy a většinou mi to prošlo,tak jsem doufal, že to teď výjde též.Potom jsem slez znovu ze stromu dolů a šel do města,se sluchátkami v uších.
Když zafoukal vítr a listy na stromu se pohli, začalo mi světlo pálit do očí. Zvedl jsem se a běžel jsem do města jak nejvíc jsem mohl. Bylo mi jasné, že jsem nechal batoh ve třídě, ale nic jiného, než můj notes a ty takzvané krámy, jménem učení tam není. Hehe, při běhu mi padali rifle, neměl jsem je totiž pořádně zaplé pásem. Ale to je fuk. Jakmile jsem byl ve městě, vběhl jsem do cukrárny. Pozdravil jsem svou mamku, pracovala tam. Dal jsem jí lehkou pusu, vzal jsem si zákusek a sedl ke stolu.. koukal jsem ven na lidi přes obrovské okno.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama